Bikily LS a první běh

Dnes jsem konečně zašel do prodejny Rejoice v Klatovech, abych si mohl vyzkoušet a koupit Vibram FiveFingers Bikila LS, nové bikily s tkaničkami pro rok 2011. Ano, ta zpráva mě srdečně zasáhla a jsem rád, že nové FiveFingers (pětiprsťáky) dorazily do klatovské Rejoice a jsou i na Internetu. Ta pražská totiž na mě neuděla co se týče obchodního jednání a vstřícnosti k zákazníkovi vůbec dobrý dojem, dodnes to nechápu, ale asi je to lidmi a obecně vztahy ve společnosti, kdy morálka, etika ustupuje honbě za penězmi za každou cenu. "Rijojku" v Klatovech nejen pro nákup pětiprsťáků všem doporučuji.

Barevné provedení černá/šedá/zelená bylo jediné, takže jsem nemusel řešit, co budu chtít za barvu. Rozhodně bota ve skutečnosti vypadá více než dobře, je prostě nádherná. Pan Matějka byl velmi úslužný a nechal mi dlouho vybírat mezi různými velikostmi těchto bot. Zaujaly mě na Internetu rovněž modely Komodo a Treksport, které by se hodily k běhu, ale po pečlivém zvážení, otestování a vyzkoušení jsem se jednoznačně rozhodl pro svůj už dříve favorizovaný model nových Bikil LS.

Mé Vibram FiveFingers Bikila LS pro rok 2011

Zkoušel jsem dlouho, a to velikosti 40 (tu v podstatě omylem), 41 a 42. Hned ze začátku jsme zjistili, že mám pravou nohu o něco větší/silnější než levou. To byla komplikace. Procházel jsem se dlouho ve velikostech 41 a 42 a pořád si nemohl vybrat. Samozřejmě, že to rozhodla „pravá noha“ a vzal jsem větší velikost 42, včetně černých ponožek ToeToe. Při nandavání pětiprsťáků mě potěšil tkaničkový systém, který obdobně používá firma Salomon a hlavně rychlejší a pohodlnější nasazení bot na nohy. Jde Vám to mnohem lépe než u klasických Bikil, i když časem se podle mě boty přizpůsobí Vašim nohám (možná opačně) a „zavazování“ staršího modelu bikil Vám půjde i bez tkaničkového systému určitě rychle.

Ponožky ToeToe

V kamenném obchodu jsem byl s panem Matějkou hodně dlouho a měl jsem možnost si při zkoušení a testování modelů s ním promluvit o řadě věcí a dost se i dozvědět. Pan Matějka se mi například přiznal, že koketuje dokonce s myšlenkou zorganizovat běžecký závod. Proč ne?! Informoval mě o zajímavé stránce, kde se píše jenom a jenom o botách, vřele doporučuji, pokud umíte anglický jazyk nebo použijte překladač.

Doporučil mi trik, abych zkusil v pětiprsťácích nejdříve chodit volně, bez utažení tkaniček, tak aby si moje deformované nohy a prsty postupně našly volná místečka v botkách nebotkách, zvykly si na správnou pozici a později je zavázal, spíše zatáhl. To jsem především opětovně provedl doma, když jsem v nich chtěl na chvíli vyběhnout a musím říci, že to opravdu funguje.

Pozdě odpoledne kolem půl páté jsem konečně vyběhl v nových botách a hodlal si dát tak těch pět šest kilometrů, jen abych to moc nepřehnal, ale znáte mě, dopadlo to zcela tradičně a já v úžasu a v opojení sázel jeden kilometr za druhým. Běh přes špičku mi šel nějak sám od sebe, připadal jsem si, jako bych se vznášel v reklamě na Redbull. Lýtka sice občas zabolela, ale toho jsem nedbal, smál jsem se na všechny na asfaltové stezce, na kolaře, chodce, bruslaře a běžel jsem pořád dál. Doběhnu ještě sem, no, ještě to zkusím až sem. Když jsem měl v nohách dvanáct kilometrů a párkrát prožil i nepříjemné stavy nohou, přeci jenom nohy nejsou zvyklé na tak dlouhý běžecký styl přes špičku, čekala mě cesta zpět. Jo, světe div se, já jsem si první den v Bikilách rovnou naložil 24 kilometrů a uběhnul takový malý půl maratónek. Jsem prostě blázen, ale nešlo to jinak, protože takovou radostnou eufórii, která trvá delší čas, jsem při běhání dlouho neměl. Náramně jsem si to užíval a pro jistotu i prodlužoval. Hlavně pomalu a jistě.

Nebudu předbíhat, cesta zpátky nebyla tak „usměvavá“ a únava na sebe nenechala dlouho čekat. Běžecký styl přes špičku je moc fajn, ale 24 kilometrů je i pro mě tučné sousto. Dlouho jsem neběhal a o běžecké kondici se zimy si můžu jen zdát, od pasu dolů celkem fajn, nahoře už je to horší, mám moc kil. Dopotácel jsem se po asi dvou až dvou a půl hodinovém běhu konečně domů a mohl si dát s úlevou pořádnou sprchu.

Lýtka mě bolí jako pes, trošku cítím i pravou patu, jak jsem při zpátečním běhu už nemohl a pomáhal si patama, ale pocitově se cítím, že zítra si to mohu klidně zopakovat. Pro jistotu a vlastní uchlácholení jsem nohy namazal, tak uvidíme zítra, jak mi bude.

Při běhu jsem dýchal jinak a mnohem lehčeji a svaly na nohou mě bolí úplně jiné než z klasických běžeckých bot. Jsem nadopovaný endorfínama, natáhnul jsem se na chvíli po běhu, ale energie mám na rozdávání. Je to prostě nepopsatelný pocit a přeju každému z Vás, aby zažil něco podobného jako já. Dávejte si ale pozor na běžecký styl, opravdu to chce postupně a pomalu a ne tak zbrkle jako jsem to provedl já, ale moc jsem se na ty boty těšil, takže to určitě chápete, hlavně přeš špičku.

O dehydrataci bych neměl ani mluvit, samozřejmě, že jsem běžel celé ty dvě hodiny bez jediného loku vody, za to po běhu jsem vyprázdnil téměř láhev jemně perlivé vody, jakou jsem měl žízeň. Na těch stezkách mi chybí rychlá občerstvení jako na běžekých závodech, stánkový prodej by mě totiž jenom zdržoval. Nevíte, čím to je? :-)

Kamínky na cestách jsou rovněž nepříjemné, zvláště ty malé ostré, ale všechno jsem v pořádku překonal, pro má chodidla to byla opravdu tvrdá zkouška. Těším se, až zase vyběhnu...