úterý 15. února 2011

Valentýnské setkání běžců ze subjektivního pohledu jednoho z účastníků


Mé druhé setkání s běžci na pravidelné neformální akci, která se zabývá nejen problematikou toho, co nás všechny spojuje, a to je radost a láska k aktivnímu stylu života a především k běhu, bylo velmi zajímavé a podnětné díky účasti mnoha lidí. Setkávali se zde známé tváře a přátelé a zároveň úplně noví lidé, které všichni viděli poprvé. Vzhledem k tomu, že řada z nás má nějaký vlastní blog, kde píše o běhání, dovolil jsem si opublikovat a ofotografovat (se svolením všech přítomných) toto významné setkání, které se pořádá čtvrtletně. Snad se s0cketka nebude zlobit.

Schůzka byla naplánována na valentýnský den 14. února 2011, tj. americký svátek dne všech zamilovaných, v 18:00 v pizzerii Corleone na Andělu v Praze. Akci pořádala s0cketka a účast přislíbila skupina sedmnácti lidí. Vzhledem k tomu, že jsem se účastnil podruhé, netuším, zda je to obvyklé či neobvyklé číslo, nicméně z minulého setkání, kdy nás bylo kolem deseti, to byl poměrně velký skok nahoru a díky tomu přišla také řada zajímavých lidí.

Pizzeria Corleone
s0cketka - pořadatelka setkání
Zpočátku jsem vlastně ani nemohl přijít, protože když jsem si přečetl příspěvek na s0cketčině blogu, termín mi šel do kolize s pracovní činností, ale náhoda tomu chtěla, že se práce přesunula o týden později a já mohl nahlásit svou účast. Byl jsem rád. Z minulého setkání jsem si pohovořil velmi dobře s Evženem a jeho známou vránou Sárou a doufal jsem, že opět dorazí.

Evžen
V minulém setkání jsem byl u stolu jako první. Tentokrát jsem se rozhodl vyrazit rovněž o něco dříve a prohlédnout si před tím obchodní centrum Nový Smíchov. Zaujalo mě především knihkupectví a obchody s oblečením, ale čas se brzy nachýlil a já na šestou hodinu přišel do pizzerie Corleone.

U vchodu se mě ujala hned obsluha a zeptala se, s čím mi může pomoci. Bylo to velmi jednoduché, protože jsem tu nebyl poprvé. Stůl byl dopředu zamluven s0cketkou na její jméno, a tak jsem po rychlé rozmluvě s číšníkem a po paměti sešel do nekuřácké místnosti po schodech dolů dozadu. Pravděpodobně to býval kdysi sklep.

Napravo jsme seděli
U dlouhého připraveného stolu seděli už tři známé tváře a po úvodních obvyklých pozdravech jsem zaujal místo naproti Evženovi. Jeho vrána Sára byla, jak řekl, důležitá i pro nově příchozí běžce, aby věděli, že jsou u správného stolu.

Vrána Sára v celé své kráse
Minule jsem popíjel minerální vodu, při úterní valentýnské schůzce jsem se rozhodl pro pivo, které mi zase po dlouhé době hodně chutnalo. Nezapomněl jsem ani na fotoaparát a rozhodl se se svolením všech přítomných a s možností uveřejnit vybrané fotografie na blogu o tomto setkání napsat.

Uvolněná atmosféra a výborné jídlo
Stůl se pomalu zaplňoval a přicházela řada pro mě nových lidí, pro některé již známé tváře. Všichni se rychle seznamovali a po čase i uvolnili a různě se mezi sebou bavili. Já jsem s Evženem a dalšími probíral například bolest v holeni, kterou momentálně mám, běh na lyžích a voskování, vznik vrány Sáry a  její úspěchy, krásy maratónu v České republice a v zahraničí a mnoho dalšího. Z ostatních rozhovorů jsem pochytil témata jako z Prahy do Vídně na kole, životospráva, oprava zobáku vrány Sáry, výlet do Kanady, běh 5 s hvězdičkou atd.

12HonzaDe a Machy
Pulec a 12HonzaDe opět nezklamali a obdarovali nás vitamínovou valentýnskou bombou v podobě cukrovinek. Moc mě to potěšilo. Pravděpodobně nikdy nezklamou. Takhle opravdu nezhubnu…, ale no nic, obdaroval jsem kolegyni v práci, ta měla větší radost než já.

Pulec, Petr a vrána Sára s prázdnou skleničkou
Fotografování na sebe nenechalo dlouho čekat a myslím si, že jsem se docela vyřádil. Byl jsem už posilněn alkoholem, takže jsem se nenechal jen tak odbýt a vyfotil jsem postupně úplně všechny. Pouze jsem měl v tom chvatu vypnutou automatickou opravu červených očí, takže mám všechny fotografie s červenými očima, ale dnes to není zas tak velký problém opravit v příslušném softwaru.

Martina s Hankou mi skvěle zapózovali
A kdo vlastně přišel? Nevím, zda si budu pamatovat všechny, ale byli to například tito lidé (nezlobte se, že všechny neuvedu, seznam na žádost dodatečně doplním):

·         Evžen a jeho vrána Sára,
·         Hana,
·         Honza (http://12honzade.blogspot.com),
·         Jarmila,
·         Pulec (http://behajicipulec.blogspot.com/),
·         Martina (http://ultra-mapo.webnode.cz/)
·         Miloš (http://www.bezeckaskola.cz),
·         Petr (http://www.runningfreeonline.com/profile/username/1bubobubo),
·         Richard s manželkou (http://machy.bloguje.cz),
·         s0cketka (http://s0cket.blogspot.com) a další a další.

Řada lidí rovněž nepřišla a omluvili se. Myslím si, že akce se velmi povedla a udělali určitě velkou chybu, že nepřišli, pokud tedy mohli. Příští sraz by se měl konat poměrně brzo, a to v dubnu tohoto roku. Nevím jak vy, ale já, pokud budu moci, určitě přijdu.

Fotografie:
Evžen a Petr pózují

Idylka jak vyšitá, Machy s manželkou

To nám ale chutná, to se nám to pije

To bylo přemlouvání, ale vyšlo to krásně

Tohle je bezva trojka

Trio od vedle

"Dámská jízda"

Za běhu na odchodu

Společná fotografie

úterý 1. února 2011

Pár „střípků“ ze života běhání

Zamýšlel jsem se nad tím, o čem zajímavém bych mohl dneska napsat a napadlo mě, že bych se mohl zmínit o několika zajímavostech při běhání, které jsem poznal z vlastní zkušenosti, ale které by na samostatný článek byly relativně krátké, ale mohli by Vám pomoci při začátcích. Jde o mé subjektivní názory a na spoustu informací – střípků můžete mít odlišný názor, ale to vůbec nevadí. Pojďme na to, tady jsou:

1) Běhání ve dvou či více lidech

Pokud můžete běhat ve dvou či více lidech, rozhodněte to zkuste. Je to docela příjemný pocit, občas Vás to nutí jít i běhat, když se Vám zrovna moc nechce. Je tu sice kompromis o rychlosti běhu (tempo, délka trasy), ne každý běhá stejně jako Vy, ale můžete se dozvědět spoustu dalších informací nejenom při společném běhání. Kromě toho poznáte další přátele, kteří jsou „nakaženi“ jako Vy.

Běhání v páru
 
2) Pozdrav od ostatních běžců

Nevím, jestli to chápu správně, ale vždy zdravím míjející běžce kolem mě a divili byste se, kolik běžců můj pozdrav – obyčejné mávnutí rukou – vůbec neopětuje. Vyjadřuji tím, že jsme oba v tom stejně, že běhám také jako on nebo ona, že se třeba momentálně také trápím a chápu, jaké to je, když člověk běží. Někteří koukají dost divně a asi hledají za tím to, že se chci seznámit. Ale proč ne?! Některým je asi trošku trapné, když už je zdravím po třetí, a tak mi také mávnou, občas se i usmějí. Člověk má hned lepší pocit, že je na tom světě lépe a že s tím během se trápí i ostatní. Jiní nezdraví vůbec, ani se neohlédnou, oni jsou pravděpodobně středobodem vesmíru a Vy jste nic.

Při jednom z mých delších běhů s batohem jsem doběhl běžkyni (na tempo běžců nemám, pro ně jsem děsně pomalý, bohužel ne všichni běží takové dálky jako já, s batohem málokdo) a dal se s ní do rozhovoru. Dozvěděl jsem se po čase, že běží „desítku“ a odkud kam. Já jsem jí řekl, že běžím „dvacku s batohem“, trápím se a že hodně záleží i na hmotnosti batohu a výsledném času – prostě s batohem to není úplně ono, což samozřejmě viděla, ale asi jsem jí zkazil náladu tou kilometráží a tím, že očividně stíhám jejímu tempu (já se také osobně divil, ale byla v tom trochu také chlapská hrdost či ješitnost). Po chvilce to otočila zpět. Škoda, doufal jsem, že poběží se mnou ještě notný kus dál a prohodíme více slov.

3) Bolesti – v kolenech, v holeni, v šíji, v zádech, v rukách, píchání v boku, běh s batohem

Všichni to znají a zažili. Bolesti při běhání o sobě dávají velmi silně znát. Můj výčet bolestí je zatím malý a rád Vám řeknu osobní názory, jak se s problémem poprat. Vždy dejte na své tělo, zapomeňte na sporttestery a na tempo, jakmile se nějaká bolest při běhu objeví. Tělo Vám řekne vše, jen musíte umět a chtít naslouchat, protože jít tzv. „na doraz“ se nemusí šeredně vyplatit. Ne všechny rady, které tady píši, Vám mohou pomoci, každý jsme velmi individuální běžec, takže to berte s velkou tolerancí. Děkuji Vám.

Když Vás bolí kolena, která máte jinak zdravá, obvykle to bývá přetrénováním, alespoň tak to bývá u mě. Nejsou zvyklá na tak silné běžecké objemy, ale nebojte, časem bolet přestanou, nicméně dovedou Vám až ohavně znepříjemnit a zpomalit běh. Kolena mi po čtvrt roce přestala bolet a dnes o nich vím jen málokdy. Ne, že by se občas nějaké koleno neozvalo, ale je to velmi sporadicky. Vytrvejte, snižte rychlost či chvíli jděte a nevzdávejte se!

Bolest holeni může znamenat špatný běžecký styl a bývá mnohdy rafinovanější než kolena. Bolest Vám vystřeluje do holeně při každém běžeckém kroku a je poměrně silná. Tady doporučuji rovněž velmi zvolnit či chvíli zkusit jít a začít protahovat pořádně svaly. Dbejte na správné rozcvičení před začátkem běhu, stačí i pár minutek, kdy protáhnete nohy, ruce, svaly formou strečinku a taková ta běžecká abeceda. Výrazně Vám to může snížit bolest v holeni a po deseti dvaceti minutách tato bolest může odejít úplně. Svaly, šlachy jsou propojené v celém těle, takže taková kompenzační cvičení se Vám můžou velmi hodit. To, že Vás bolí záda, může být klidně spojeno s Vašimi neprotaženými nohami, nedělám si legraci a alespoň minimální strečink Vám doporučuji už při náběhu 60 km a více měsíčně.

Bolest v šíji a na krku u mě souvisí při běhu s batohem. Batoh má popruhy a pásy, které se připínají na hrudníku a na břichu (používám dva batohy firmy Deuter s pláštěnkou o různé velikosti – 18 a 25 litrů) a při delším běhu Vám obzvláště těžký batoh znepříjemňuje nejen styl a tempo běhání, ale rovněž Vaše záda nesou na sobě náklad, na který nejsou zvyklý a záda máte strnule pořád ve stejné poloze. Je otázka času, kdy začnete cítit, že záda potřebují menší rozcvičku či protáhnutí. Doporučuji si pak na chvíli batoh sundat a udělat si pár cviků na záda i na ruce.

Tady bych se rád na chvíli zastavil. Našel jsem velmi málo zkušeností od běžců, kteří běhají s těžkým batohem. Neberu v potaz malé mini batůžky a ledvinky. Vyzkoušel jsem úplně všechno od ledvinek s páskem kolem pasu a malými lahvičkami pro pití, s mini batůžkem vzadu na kříži na zádech až po batoh. Musím říci, že největší komfort zajišťuje kvalitní sportovní batoh pro túry či běh obecně. Některé firmy nabízejí fixaci běžeckého batohu pomocí křížových popruhů přes prsa, např. firma Salomon. 

Běžecký batoh od firmy Salomon
Zpočátku to chvíli trvá, než si zvyknete na nošení batohu při běhu (jiný styl běhu, pomalejší tempo, pokud je batoh hodně těžký). Nedoporučuje se moc batoh na kolo, protože ten je obvykle speciálně uzpůsoben pro Vaší pozici na kole, kdy máte ohnutá záda na kole, takže batoh je mírně zaoblen, aby Vám zbytečně nenamáhal záda a kopíroval Vaši vnější křivku zad. Když běžíte, máte záda svisle, takže cyklistický batoh není příliš vhodný. Ale i s tím se dá běhat, pokud objem batohu není příliš velký!

Při výběru batohu rozhoduje především cena, značka, kvalita a funkce batohu. Doporučuji rozhodně batoh s pláštěnkou od renomované firmy. Rozhodně na nešetřete. Ve specializovaných prodejnách Vám jistě rádi poradí a pomohou vybrat ten správný batoh pro běh.

A ptáte se, kde najdete upotřebení běhání s batohem? Například při běhu z práce a do práce Vám prostě většinou nestačí vzít si doklady, mobil a peněženku, ale obvykle i oblečení, popř. jídlo a další nezbytnosti.

Bolest v zádech může být způsobena čímkoliv, pokud je to z únavy, doporučuji několik cviků na záda, boky, kříž, prostě se protáhnout. To samé platí i pro ruce. Vaše ruce při běhu mají strojové tempo a pořád se pohybují po stejné trajektorii, citelně ruce cítíte, zvláště když běžíte s batohem. Důkladná rozcvička či protažení tento problém dovede razantně zmírnit. Procvičit se můžete i během běhu, pokud tedy neběžíte závody. :)

Píchání v boku a bolest břicha obvykle bývá způsobeno špatným dýcháním při běhu a špatnou stravou před tréninkem. Začne-li Vás píchat, doporučuji začít při běhu zhluboka dýchat a nádechy a výdechy mít velmi dlouhé, po chvilce by píchání mělo zmizet nebo razantně se utlumit.

4) Běžecká literatura a web

Literatury o běhání v českém jazyce není mnoho. Podíváte-li se na jeden z mých prvních článků o běhání, najdete tam spoustu typů. Na internetu můžete „vygooglit“ (vyhledat) při troše snahy spousty závěrečných prací (bakalářských a diplomových) z Masarykovy univerzity v Brně ve formátu pdf, dokonce i některé knihy jsou volně šířitelné. Vhodný web pro zjištění informací mi připadá Behej.com a běžecká škola Miloše Škorpila. Rovněž nesmím zapomenout na časopisy Behej.com a RUN.

Kniha o běhání s DVD nosičem od známých autorů


5) Oblečení a další důležité pomůcky

Kdo tvrdí, že běhání je jeden z nejlevnějších sportů? No, myslím, že pokud se zamilujete do běhání a berete to trochu vážně, není běhání vůbec levnou záležitostí. Začátečník by měl začínat s kvalitními běžeckými botami, časem ale zjistí, že při běhu potřebuje také funkční prádlo. Jaký typ kvalitní obuvy si koupit je také velký oříšek a doporučuji si nechat poradit ve specializované prodejně (pojmy jako supinace, pronace, běžecké boty na silnici, do terénu (trail), nesmeky, tretrové boty, např. firmy Asics, Mizuno, New Balance, Nike, Adidas, Salomon apod.)

Co se týče funkčního prádla, v létě Vám postačí funkční kraťasy či tříčtvrťáky a tričko. Na jaře či podzim bývá nutností ještě funkční mikina-svetr, kalhoty a bunda. Prádlo by mělo dobře odpařovat Váš pot, zajistit Vám stabilní teplotu těla (zvláště v zimě), napomáhat k podání lepších výkonů a v období dešťů i nepromokavost. Jak vidíte, jsou tu naprosto odlišné potřeby, které často jdou proti sobě. Je spousta technologií a materiálu, které Vám firmy nabízejí a doporučují pro běh. Ty kvalitnější bývají hodně drahé. Osobně mám zkušenosti s produkty od firmy Salomon, Craft, Odlo, Spyder, Asics, Nike, Adidas, Tchibo, Moira, Kalaš.

Oblečení v létě
V zimě volím raději více vrstev funkčního prádla a kvalitní nepromokavou a zároveň i prodyšnou bundu. Pro teplotu kolem nuly doporučuji termo kalhoty (pod nimi můžete mít ještě tříčtrvrťáky), dlouhé funkční běžecké ponožky (na těch rozhodně nešetřete), klidně další pár ponožek obvyklé velikosti, které dáte ještě na ty dlouhé ponožky (pro větší zmírnění dopadu), funkční triko a bundu (či vestu). Rovněž lze nahradit bundu mikinou – svetrem v podobě roláku (schovaný krk), pokud je teplota trochu nad nulou.

Oblečení v zimě

V případě náledí běhám obvykle v klasických běžeckých botách pro silnici nebo trail podle toho, kde běhám a s sebou mám nesmeky. Při teplotě výrazně pod nulou si vezmu kromě trika a bundy ještě mikinu – svetr. Je to hodně individuální a každému vyhovuje něco jiného.
Nesmeky
 6) Sporttestery a informace, které Vám při běhu či po běhu sděluje tělo

Na trhu je řada sporttesterů, já používám jeden od firmy Garmin s navigací, ale existuje spousta dalších od firem Polar, Suunto apod. Čím více funkcí sporttester umí, tím je i dražší. Rozhodně se vyplatí koupit sporttester s měřením tepu. Sporttestery s navigací jsou docela drahé, levnější variantou může být krokoměr.

Osobně sporttester používám pro měření tepu a v případě, kdy chci měřit délku nové tras a tempo. Spíše se spoléhám na vlastní tělo a to, co mi říká. Jde tady o pocity – jak pozitivní, tak negativní. Běhám podle nálady a chuti a rozhodně nemám závodnické ambice. Většinou běžím bez sporttesteru. Dejte vždy na Vaše tělo, protože to Vám řekne víc než nějaký drahý přístroj, zvláště při zranění.
Sporttester od firmy Polar
Závěr

Někdy příště se zmíním o dalších střípcích – informacích ze svého života běhu, pro začátek to snad stačilo. :) Běhu zdar!