Nový tréninkový plán přináší u mě první úspěchy

Asi se ptáte, proč jsem dlouho o sobě nedal vědět? Odpověď je triviální, hodně jsem sportoval. Po mnohých měsících jsem se rozhodl změnit svůj jednoduchý tréninkový plán a zapojit více sportů najednou. Důsledkem toho byla moje váha. Ač sportovec na kole i při občasném běhu, žádné pořádné výsledky se nedostávaly, to břicho ne a ne jít dolů. Chce to změnu, a nejenom v tréninku, ale i v životasprávě, pomyslel jsem si a rozhodl se na to jít jinak, než doposud.

Ponechám kolo jako cestovní a tréninkový prostředek do práce a z práce, zapojím více běhů v týdnu, jeden 15 km běh ve Stromovce a dva 6 až 8 km běhy o víkendu v sobotu a v neděli, pokud budu moci, chodím každý den do posilovny, kde cvičím kruhový trénink horní půle těla a vždy procvičím břicho. Zároveň to chce hodně spánku, aby se tělo stačilo regenerovat. Ve svém jídelníčků nyní mám více zeleně, ovoce, mnohdy po šesté hodině už nejím a když mě překvapí hlad, tak si dám nízkotučný kefír nebo jablko, jogurt a snažím se vydržet do rána, kdy si dám snídani, pak oběd (hlavní jídlo bez polévky) a odpoledne nějaké to ovoce, anebo už vůbec nic. Vím, že to není úplně špičková životaspráva, ale jak ubíhá čas, dostávám se pomalu na správný styl životasprávy, kdy jím 5x až 6x denně v malých dávkách.

Výsledky. Po dvou týdnech každodenního cvičení, mnohdy dvoufázových i třífázových tréninků jsem docela rychle shodil 4 kg své váhy, a co je důležité, pohublo i trošku břicho, což je důvod, proč to hlavně dělám a zatím vytrvávám. Myslím, že po dvou měsících se to asi zarazí a váha klesat už nebude, popř. ne tak rapidně, cvičím tak měsíc a půl v tomhle stylu. Ohromně se mi zvětšila fyzička a chuť do práce, má to ale své nevýhody. Je to dost náročné na čas (i pro rodinu), skloubit práci a tolik sportu a nezapomínat na spánek, musím přiznat, že občas se mi přihodilo i to, že jsem neměl čas ani na jídlo, prostě jsem doma se sebou jenom „buchnul“ na postel a probudil mě až ráno budík do práce. Je to mazec, ale líbí se mi to. Líbí se to i mému tělu, resp. hlavě, která to chce víc a víc. Asi je ze mě na chvíli závislák. Je pravda, že občas se stane, že z pracovních důvodů nemůžu jeden den vůbec sportovat, tělo si zase pořádně odpočne a já můžu podávat druhý den lepší výkony.

Blíže ke cvičení. Tréninky jsou tedy z devadesáti procent dvoufázové, vždy je to posilovna a k tomu nějaký sport, ať kolo nebo běh. Někdy stihnu všechny tři disciplíny: kolo, posilovna, běh.

Posilovna. 45 až 60 minut, 6x – 7x v týdnu. Snažím se cvičit kruhově tak, aby mě to nepřestalo po delším čase bavit. Vždy dávám různé cviky na břicho, min. tři série po deseti až padesáti opakování v závislosti na cviku, který provádím, na břicho používám zátěž (činky nebo stroje), výsledky jsou mnohem rychleji vidět, než když cvičíte jen „obyčejné“ sklapovačky, leh-sedy apod. Na další partie jako je triceps, biceps, záda, prsa, ramena, trapézy apod. provádím vždy tři série cviků, cvičím s činkami i na strojích; není výjimkou, že procvičím bicepsy i dva dny po sobě. Váhy používám různě podle toho, jak se cítím, někdy si naložím více, někdy méně tak, aby se tělo stačilo regenerovat.

Cviků na břicho není nikdy dost, klidně lze cvičit každý den. :)

Běh. 1x cca 15 km běh ve Stromovce, který vychází na pondělí, popř. úterý v týdnu. V sobotu a v neděli jde o 6 až 8 km běh. Běh ve Stromovce je v pohodovém tempu – takový jogging a zvládám ho za dvě hodiny, víkendové běhy jsou hodinové.

Bez MP3-přehrávače ani nevyběhnu!

Kolo. Pravidelné cestování do práce a z práce od pondělí do pátku, cca 18 – 19 km podle výběru cesty. Každý den dvakrát, vyjma pondělí a pátku, pokud do toho nevlezou pracovní povinnosti.

Ve dvou se to vždy lépe táhne, nicméně jezdím většinou sám.

Důležité je nezapomínat na regeneraci a tedy hodně spát!!! Vše jsem pro lepší názornost uvedl do následující tabulky (viz tab. č. 1).

Tab. č. 1 – Tréninkový plán

DNY	Sport 1. v pořadí	Sport 2. v pořadí	Sport  3. v pořadí
Pondělí	Běh – cca 15 km Strom.	Kolo – cca 18 km	popř. posilovna (před během)
Úterý	Kolo – cca 18 km	Posilovna – cca 1 h	Kolo – cca 18 km
Středa	Kolo – cca 18 km	Posilovna – cca 1 h	Kolo – cca 18 km
Čtvrtek	Kolo – cca 18 km	Posilovna – cca 1 h	Kolo – cca 18 km
Pátek	Kolo – cca 18 km	Posilovna – cca 1 h	-
Sobota	Běh – cca 6 až 8 km	Posilovna – cca 1 h	-
Neděle	Běh – cca 6 až 8 km	-	-

Samozřejmě, že tento tréninkový plán není dogma a občas si ho musím upravit, ať k mé spokojenosti, kdy se mi povede dát i třífázové tréninky, anebo musím strpět, že nejdu cvičit vůbec či stihnu jen jeden sport. Jenom vytrvat. Běhu, kolu a posilovně zdar!

První výběh ve Vibramech FiveFingers alias pětiprsťácích

Po delší době jsem se rozhodl zkusit se zase trošku proběhnout, takový jogging a abych to trošku zpestřil, nevolil jsem tentokrát klasické běžecké boty Asics, ale Vibram FiveFingers nebo-li pětiprsťáky. Ten pocit z běhu je prostě přímější, i když i mnohdy bolavější. Znáte to pořekadlo automobilky BMW - radost z jízdy, tak u FiveFingers bych to přirovnal k radosti z běhu.

Pětiprsťáci

Mým úmyslem bylo uběhnout alespoň pět kilometrů, naposledy jsem běžel cca před měsícem, tak jsem to nechtěl přemáhat. Pro jistotu jsem si tentokrát vzal na cestu i svého Garmina, abych si znovu proměřil trasu, kterou jsem běžel naposledy v březnu. Podivil jsem se, když nakonec z pěti kilometrů bylo třináct, prostě ty pětiprsťáci jsou fakt úžasné. Je pravda, že jsem se před tím pořádně namazal olejem a Niveou, myslím tím nohy, abych neměl otlačky od pětiprsťáků a byl jsem rád, že jsem to provedl.

Můj Garmin

První hodina běhu a začalo pršet, sice bylo dusno a horko a zpočátku jsem déšť uvítal, ale když do toho začalo hřmít a pršet mohem vydatněji, ta veselost mě trošku opustila. Abych poprvé nohy co nejméně namáhal, nehonil jsem se jenom po asfaltové cyklostezce, ale využíval jsem trávy, po které se mi běželo rychleji a méně bolestně. Prostě ta technika běhu šla do kopru, ale nevadí, oproti minulým běhům mám tentokrát příjemný pocit a o to tu šlo. A co čas? No, tak ten byl cca 1 h 37 min, takže ubohý, ale o to mi vůbec nešlo. Nemám vůbec žádné ambice trénovat na závody, běhám si pro sebe, pro lepší pocit a také pro zhubnutí pár kilogramů v pase. Člověk chce být na léto prostě sexy!!! :)

Čtvrtletní shrnutí – co se ve stručnosti událo

Jako obvykle jsem se rozhodl začátkem roku něco dělat se svým tělem a rozšířit cyklistický trénink, jestli se to dá vůbec takto nazvat, o hodiny joggingu, prostě obyčejného běhání. Vzhledem k tomu, že dovolená se jevila jako výborný začátek pro nabrání kilometrů, neváhal jsem a začal pečlivě běhat. Byl jsem překvapen, že mi to docela šlo. Dlouho už jsem neběhal, ale je vidět, že „celoroční“ kolo mi nějakou sílu v nohách dodalo a běželo se mi celkem fajn. Zezačátku jsem běhal opatrně, hezky pomalu, nechtěl jsem hned trhat rekordy. Dám si tři nebo pět kilometrů, uvidíme, no, nakonec jich bylo osm. Hm, tak to mi to jde dobře. Příště jsem si dal deset a pak zase deset. A pořád nic… Žádná extrémní únava, žádná zábava. Nevím, prostě mě to nebavilo. Běžel jsem znovu, přede mnou „supící býk“, který byl hezky na dohled. Byl trošku při váze, ale běžel docela rychle, tak jsem přidal a doběhl ho. Paráda! Začalo mé pronásledování, supící býk to nechtěl jen tak nechat. Byl vážně dobrý, chvíli mě i dobíhal, ale nakonec jsem mu stejně utekl – destinace opět kolem dvanácti kilometrů, tentokrát jsem nohy trošku cítil, ale také mě to moc nevzalo. Shrnu-li to, byl to syndrom vyhoření, běhání mě nějak nevzalo, a tak jsem se rozhodl to nechat na léto, až bude krásně teplo a budu místo kola běhat do práce a z práce, jako jsem kdysi běhal nebo vyzkouším kombinaci běhu a kola. Doplním pouze, že při běhání jsem tentokrát nepoužil své Vibram FiveFingers, ale klasické běžecké boty od firmy Asics, FiveFingersy si nechávám na léto.

Naštěstí kolo mi zůstalo (nikdo mi ho ještě nevzal) a baví mě pořád. Pár ranních cest jsem absolvoval se socketkou (http://s0cket.blogspot.com), ale ve finále jezdím sám. Člověk by řekl, že to je pořád dokola, pořád stejná trasa, ale za ty dva roky se pár věcí změnilo, takže mi to tak nepřijde. Nejprve se dodělala část cyklostezky, o čemž jsem nevěděl a ukázala mi to až socketka a za druhé se mi od zimy začaly razantně zlepšovat časy, obzvlášť ráno, kdy spěchám do práce (třeba dnes jsem zajel letošní rekord trati za 39 minut), na cyklostezkách se začaly objevovat holky, takže cyklista jako já se má na co dívat a trasa není tak monotónní. ;)

Na takovém kole jsem ještě nejel, to bych do práce asi tak rychle nedorazil.

Běhu a kolu zdar!

Opět v tréninku a malá rekapitulace dosažených výsledků

Po delší době jsem se rozhodl zase trošku začít běhat. Když jsem se podíval po svátcích na své rostoucí bříško, na váhu jsem se raději nepostavil, aby mě netrefil šlak, řekl jsem si, nedá se nic dělat, musíš k tomu ježdění na kole z práce a do práce ještě přidat běh či jiný sport (posilovnu, plavání atd.) a lépe se stravovat. Ty svátky jsou fakt masakr na tělo (člověk se pořád jen přežírá a nic nedělá). A tak se i stalo. Běžel jsem dvacet minut na pásu pomalým tempem, občas jsem si pás zrychlil, ale po dvaceti minutách jsem cítil moji pravou nožku – plosku nohy, jak mi pobolívá; není mrška zvyklá. Nejvyšší čas přestat, nic se nemá přehánět. Bylo to moc fajn, dobře jsem se po tom cítil, i když jsem uběhl hlemýždím tempem pouze dva kilometry. Co si budeme nalhávat, doby kdy jsem běhával dvacet třicet kilometrů jsou pryč, tělo si sice něco pamatuje, ale není na to zvyklé (hlavně na tu váhu :). Do běžecké fyzičky se za měsíc až dva určitě zase rychle dostanu, pokud nebude nějaké zranění, ta pravá ploska nohy mě trápí už hodně dlouho a je to asi i neřešitelný problém, se kterým nějak žít musím, běhat mě totiž baví a letos se mu hodlám více věnovat než minulý rok.

Běhejte lehce, když máte takovou váhu, to se hezky říká...

Moje roční bilance tréninku je naprosto jednoduchá a nepotřebuje žádné grafy, jezdím pořád stejnou trasu z práce a do práce a můj cyklo-počítač mi naměřil ujetých 4000 km/rok. Doufám, že mi to vydrží i v tomto roce. Počítal jsem sice původně s pěti šesti tisíci kilometry, ale svůj čas vzala práce, dovolená a nemoc, i tak mám z konečného výsledku velkou radost. O běhu nemá smysl ani mluvit, pár set kilometrů tam bude, ale zápisník si nedělám, takže Vám to přesně neřeknu.

Jedu jako ďas!

Nesplnil jsem pouze požadavek na téma bitva u Maratónu, který jsem sliboval minulý rok, ale bylo o tom napsáno už tolik, že sám nic víc nového pravděpodobně nevymyslím. Možná se k tomu dostanu letos, materiálu mám dostatek, ale pro jistotu nebudu nic slibovat.

Líbí se mi na jednu stranu letošní zima nezima. Pro běh a kolo naprosto fenomenální teplé počasí, které snad ani nepamatuji a nikdy jsem nezažil. Ráno zase na kolo, to bude paráda!!! Mějte se hezky a přeji Vám dodatečně šťastný běžecký Nový rok.

Konečně jsem je našel

Plánoval jsem si už dlouho, že konečně někam zase vyběhnu. Bohužel, ztratil jsem někde své vibramky, tříčtvrteční běžecké kalhoty a tričko. Hledal jsem v práci, hledal jsem doma, hledal jsem prostě všude. Nikde nic. Po dvou měsících bezradného pátrání jsem je konečně našel na poličce v tašce překrytou řadou novin a časopisů, kterou mi tam dala maminka. Paráda, mohu konečně zase běžet. Měl jsem z toho strašnou radost, rukama jsem držel svoje vibramky, úctivě si prohlížel kalhoty a tričko – nic se jim nestalo, pořád vypadaly stejně. Jupí!

Dnes ne, ale zítra v neděli jedenáctého si někam vyběhnu. Trasu jsem měl vymyšlenou, proč nevyzkoušet to, co jsem jel minule na horském kole: ven z města směrem k cyklostezce, dál po ní, pak odbočit a vydat se do kopečka do Spáleného lesa k Hejnu, pak napříč lesem zpět na druhý konec Spáleného lesa, seběhnout dolů směrem k cyklostezce a návrat domů. Takových dvanáct až patnáct km by to mohlo dát, a protože běžím poprvé po delší době, tak si to dám na pohodu. MP3 přehrávač do uší, počkám, až nebude takové vedro (bylo to marné, zase padaly dnes teplotní rekordy v celé ČR) a vyrazím kolem páté.

"Vstup" na cyklostezku

Na cyklostezce - přišla krize, bolení pravé paty

Nezapomněl jsem protentokrát se sebou vzít peníze, vodu, fotoaparát, abych mohl udělat pár fotografií a Niveou jsem si namazal ještě nohy, než jsem je dal do pětiprstových ponožek, abych je neměl tak „ošoupané“. Mobil se mi bohužel už nikam nevešel, takže jsem ho nechal jako vždy doma. První tři kilometry jsem se rozběhával a běželo se mi celkem hladce a fajn, pak přišla menší krizovka, píchání v boku, ale po chvilce jsem to rozdýchal a konečně se začali objevovat na cyklostezce i lidé, takže mě to nutilo zatnout trošku zuby, abych neběžel úplně jak ponocný. Bok mě přestal po chvilce trápit, zase se ale ozvala pravá pata. Asi jsem došlapoval více na patu, než na přední část vibramů, takže jsem trošku změnil styl běhu a malinko to pomohlo.

Lidé na stezce se nejvíce dívali na moje „prapodivné“ botičky, někteří se i na mě usmáli. Udělal jsem několik fotografií a u toho jsem si mohl trochu odpočinout. Stopky na svém Garminovi jsem nechal puštěné i při fotografování, nešlo mi dnes o žádné trénování na čas, jen si prostě běh užít. Sice jsem tu a tam po očku sledoval, jak mi to „jde“, spíše „nejde“, ale nebylo to tak hrozné, čekal jsem to horší.

Výběh do kopce k lesu směrem k Hejnu byl fajn, vyfotografoval jsem závoru a běžel zpátky napříč Spáleným lesem. Malé kamínky místama byly dost nepříjemné, takže jsem tam různě poskakoval a vybíral si spíše projeté koleje nebo uprostřed cesty travnatý pás. Prstama u nohou jsem sice občas s sebou bral trsy trávy, ale nedalo se nic dělat, po chvilce jsem si boty zase očistil a pokračoval dál. Z asfaltu se změnil povrch na lesnatý, travnatý a na nohou jsem to hned poznal. Bylo to příjemné, pata už tolik nebolela. Cesta většinou byla směrem dolů, takže se mi běželo skvěle. Zpočátku jsem měl před během z toho lesa strach, ale až na pár kamínků to bylo super. Na konci lesa následoval sešup dolů, pak zase po asfaltové silnici k cyklostezce a domů. Před sešupem dolů z lesa jsem zahlédl něco černého uprostřed travnatého pásu cesty, přeběhl jsem to, ale pak jsem se vrátil. Co to? To je můj blatník, co jsem ztratil minule. To je paráda. Nemohu ho tady přeci nechat. Dal jsem si ho za pás jako nějaký meč a běžel s ním domů.

Výběh na Hejno

Kopec na Hejno, jde to pořád nahoru

Informační tabule a vběh do lesa

V lese směrem k Hejnu

Hejno je pořád v nedohlednu a pořád nahoru

Už jsem skoro na Hejně

Informační tabule a závora, kterou přeběhnu a pokračuji napříč lesem

Garmin mi v polovině trasy vypověděl službu, slabá baterie, sice mi to na jednoduché navigaci pořád ukazovalo směr a počítalo čas, ale kilometry už ne. Uvidíme až to v Praze zkusím připojit k softwaru od Garminu, zda si to neudělá nějakou aproximaci, abych přibližně věděl, kolik jsem uběhl. Tuším, že by to mohlo být i 14 kilometrů, ale kdo ví, ve finále to je úplně jedno. Trasu si dám zase někdy jindy a změřím ji, abych pak věděl, kolik má kilometrů a nemusel s sebou brát pořád Garmina. Běhu zdar!

Napříč Spáleným lesem

Změna terénu a z kopce dolů, bylo to fajn

Moje Vibram FiveFingers Bikila LS

Na konci lesa

Poslední kopec na konci lesa

Panorama

Nalezený blatník na cestě

Uschlá tráva pod blatníkem - napravo

Poslední zatáčka a seběh dolů

Teď už to půjde jenom z kopce a pak ven z lesa

Pořád dolů

Pokračuji po asfaltové cestě směrem k cyklostezce

Přeběhnu závoru a za chvíli budu na stezce

V pozadí je cyklostezka a zbývající cca 3 km domů

Pilování techniky v terénu na horském kole

Včera jsem se rozhodl s sebou vzít fotoaparát a udělat pár fotografií krajiny na mé krátké cyklotrase ve Spáleném lese na Šumavě. Nudil jsem se, a tak jsem se rozhodl o dovolené si zase trošku zasportovat a rovněž jsem chtěl vyzkoušet můj nový úzký přední plášť v lesním terénu, co jsem si koupil od cykloservisáka.

Byl jsem hrozně natěšený, jak se mi pojede s úzkými plášti v terénu, zda to vůbec zvládnu. Trasu jsem si vůbec nenaplánoval, jen jsem si zvolil přibližný směr cesty, nejdříve po cyklostezce a pak do lesa, a to „spáleného“ (ten název vznikl díky gestapu, které tam upálilo dost lidí… to není pěkná historie), ale to jsem ani nevěděl, že se tak podle této události jmenuje.

Chtěl jsem tedy zjistit, jak rychle mi to pojede po cyklostezce a pak jak v terénu. A neposlední důvod (kromě nudy) bylo i to, že do oken mi pralo pěkně slunko (pravděpodobně přesně doba, kdy mnozí z vás běželi Nike Run Prague), takže byl čas jít se „vyvětrat“. Jestli příští rok plánuju svou účast na Králi Šumavy, musím trošku kilometrů v terénu najet, sjezdy mi jakž takž v lese jdou, horší je to s výjezdy do brutálních kopců, tam mi ještě zkušenosti a technika výjezdu dost znatelně chybějí. Jdeme na to!

Sbalil jsem si jako obvykle své věci do batohu (nářadí pro případ defektu kola, mobil, osobní doklady, čelovku (kdybych to náhodou protáhl do noci nebo se ztratil), peníze, mobil, neperlivou vodu, mp3 přehrávač s nadupanou taneční muzikou do uší pod helmu a fotoaparát + oblečení na kolo) a vyrazil jsem po cyklostezce směrem ke Spálenému lesu. Cesta rychle ubíhala, nikde nikdo po obědě nebyl, takže jsem byl v lese, co by dup´.

Objel jsem úspěšně první závoru, aby do lesa nemohla pokračovat „normální“ vozidla a začal si to „šplhat“ do mírného kopečka po asfaltové a štěrkové cestě. To mi po třiceti metrech přestalo bavit, chci přeci vyzkoušet terén, takže jsem se vrátil a vzal to relativně širokou pěšinkou přímo do lesa. Nebyl čas sledovat, jestli rostou houby (pravděpodobně díky těm vedrům, dusnu a málo dešti ne), ale občas jsem se zadíval, jestli bych nenarazil na nějakého dědečka hříbečka. Chvíli jsem stoupal po jehličí, chvíli po mechu, po trávě, chvíli po kamenech nebo větším štěrku. Začal jsem se potit, ale na druhou stranu na mě moc sluníčko nesvítilo.

Po krátkém čase jsem vyjel celou „pešinku“ až nahoru, a ta opět začala v jedné zatáčce klesat prudce doprava. No, dolů jsem ještě nechtěl jet. Všiml jsem si příkrého krpálu vlevo u zatáčky a vydal jsem se po něm. Taková cesta necesta, spíše necesta. Ujel jsem prvních pět metrů a prásk na zem. Pláště hrabaly a hrabaly a já byl pořád na místě a díky nášlapům jsem jen směroval dobrovolně pád doprava na zem. Díky tomu, že jsem v podstatě stál na rovině, jen jsem (ne)kontrolovaně ztrácel rovnováhu, jsem se sebou opatrně buchnul na zem. Přistání do jehličí a mechu bylo celkem fajn, znám bohužel i mnohem horší pády z vlastní zkušenosti.

Ach, ty zatracené nášlapy, na rovné cestě je to OK, ale do táhlých a příkrých kopců je to nevýhoda. Jakmile se mi začnou podhrabovat pláště, nemám sílu ani možnost si vyndat alespoň jednu nohu z nášlapu, abych dopadl na nohu. Musím se sebou buchnout jako pecivál. Protože to nebylo poprvé, co jsem takto padl, rozhodl jsem vyzkoušet experiment s levou nohou v nášlapu pro pořádný záběr a s pravou nohou jsem se jen o nášlap opíral, abych když znovu padnu, mohl pravou nohu rychle opřít o zem. A světe div se, ono to docela fungovalo. Chvíli mi trvalo, než jsem se v tom příkrém kopci znovu rozjel, ale pak jsem pokračoval bez problému. Jakmile jsem tedy viděl před sebou příkrý kopec (naštěstí už v podstatě žádný takový nebyl, aby stálo za řeč se o něm zmínit), vypnul jsem botu z pravého nášlapu, opřel jsem botu jenom o něj a pokračoval „v klidu“ do kopce. Ok, tak to je dobrý trik.

S plášti jsem byl rovněž spokojen, stabilita není o moc horší než s těmi širokými standardně dodávanými plášti na horské kolo, mám totiž docela terénní vzorek na nich, ale budu muset někdy vyzkoušet, jak budou reagovat v lese na mokru a v pořádném bahínku. To bude úkol na příště.

Když se mi zdálo, že jsem vyjel dostatečně vysoko, rozhodl jsem se to otočit pomalu zpátky. Vůbec jsem totiž nevěděl, kde se nacházím, jak je les dlouhý a široký a bál jsem se, abych se zbytečně neztratil. Sjezd mi utekl velice rychle a moc jsem si ho užíval. Po celou dobu jsem občas zastavil a fotografoval scenérie, které mi poskytoval Spálený les.

Při jednom ze sjezdů jsem se dostal k informační tabuli, která mě informovala o tom, kde jsem, v jakémže to lese jsem a kam můžu pokračovat dál. Rozhodl jsem se vrátit směrem k cyklostezce, a po sjezdu po asfaltové silnici jsem se po čase objevil opět u závory. Aha, takže až tak daleko vede tato asfaltová cesta do lesa a ta mi vrátila k výše zmíněné závoře. No, prima, Spálený les není zas tak velký, jak jsem se původně bál. Na tachometru bylo necelých sedm kilometrů, což bylo relativně dost málo (i když v terénu) a rozhodl jsem se pokračovat dál.

Sjel jsem zbytek silnice k cyklostezce a pokračoval po ní dál. Pak jsem odbočil a po štěrkové cestě jsem se vydal na Hejno, které se nachází rovněž ve Spáleném lese. Tuto trasu jsem znal z minula, takže jsem si projel zahrádkářskou kolonii a pomalu stoupal do táhlého kopce až skoro ke dřevěnému srubu, který je na vrcholu, hřebenu lesa a je odtud pohled na malé údolí a ostatní kopce.

Ke srubu jsem nevystoupal, zastavil jsem se opět u informační tabule a rozhodl jsem se opět vjet do lesa, objel jsem další závoru a pokračoval po široké a relativně pohodlné cestě skrz Spálený les. Půlka cesty byl celkem pohodový sjezd, i když občas mi tu uklouzlo na kamenech, po půlce jsem pokračoval opět do kopce až jsem se objevil na kraji lesa. Nevěděl jsem vůbec, kde jsem, a tak jsem se rozhodl jet doleva a přiblížit se opět směrem k cyklostezce. Jaké nebylo mé udivení, když jsem se po prudkém sjezdu objevil znovu u první informační tabule, u které jsem už dnes jednou byl. Pokračoval jsem tedy po asfaltové silnice opět k první závoře a tachometr mi ukazoval šestnáct kilometrů, čas necelých čtrnáct hodin, a necelá hodina jízdy na kole.

Samozřejmě, že jsem byl na kole mnohem déle, fotografování a hledání cest mi zabralo možná další půl až třičtvrtě hodiny. Protože jsem si potřeboval ještě odpoledne něco zařídit, rozhodl jsem se vrátit po cyklostezce domů. Doma mi ukazoval tachometr osmnáct a půl kilometru. Tak to byla pohodová jízda, až na ten zadní blatník. Byl jsem příjemně unaven, nohy jsem malinko cítil, ale nebylo to nic strašného. Volal jsem hned cykloservisákovi, že potřebuji do neděle sehnat zadní blatník, který konečně bude držet, protože se mi při mých dnešních lesních a asfaltových sjezdech odporoučel bůh ví kam a hledat ho rozhodně nehodlám a potřebuju ho, protože na příští týden hlásí déšť, a to už zase budu jezdit v Praze po cyklostezce. Naštěstí do neděle známý jeden našel a druhý den mi ho přivezl, tak snad to bude OK.

Fotogalerie:

Za první závorou a na první cestě v lese

Pohled nazpátek

Informační tabule č. 2, o které jsem se v textu ani nezmínil

Scenérie

Cesta nahoru

Na Hejně

Na Hejně

Druhá závora - na Hejně

Pohled na údolí z Hejna (u dřevěného srubu)

Údolí na Hejně

V dálce je dřevěný srub ve výstavbě na horizontu - Hejno, Spálený les

Na západním kraji Spáleného lesa

Kraj Spáleného lesa

"Velikání" Spáleného lesa

Panorama - přiblíženo fotoaparátem

Panorama - bez přibližení

Chystám se na sjezd

Na konci sjezdu

Pohled zpět po sjezdu

Moje kolo (bohužel zde už bez zadního blatníku)

Zůstala jen objímka z blatníku

Můj nový úzký plášť na předním kole - zn. Rubena