1) Minimalismus
Dívám-li se s odstupem krátkého času na to, jak populární se stalo minimalistické běhání a jak se nám minimalismus vlévá i do ostatních odvětví a oborů našeho života (zmíním např. neobvykle styl tech-house v taneční hudbě, který je rovněž minimalistický od klasického stylu house music), je jasné, že firmy se snaží rovněž rychle na to zareagovat a prodávat nám svá minimalistická řešení.
Z velkého šoku mnoha firem, že řada lidí začíná běhat v minimalistických botách, protože existuje řada běžeckých fór, kde se běžci v superlativech vyjadřují o tomto stylu běhání a začínající běžci, běžkyně, pokročilí i možná ti vrcholoví běžci v útoku berou obchody, kde lze nakoupit minimalistické boty, začalo vystřízlivení a rychlá reakce na možnost zaútočit na novou skulinku na trhu. Některým firmám se to podařilo, některým ne, je na každém z nás, jaký produkt nás osloví. Já osobně jsem si vybral firmu Vibram a jejich „pětiprsťáky“ (FiveFingers).
Historie se opakuje, takže je jasné, že dřívější běžci kdysi běhali v podobných botách bez velkého tlumení, s nízkou tvrdou podrážkou a bez vážných zranění, pak někdo přišel s nápadem vytvořit tlumivou botu vhodnou na běh a s úspěchem ji začal prodávat. Byla to firma Nike? Nevím a je to v podstatě úplně jedno, jisté je, že se začínáme navracet k tomu, co jsme už před tím používali a objevili. V jisté míře se dnešní minimalismus stává módním trendem a jsem osobně zvědav, jak dlouho nám vydrží. Deset, patnáct let? Kdo ví…
Subjektivně musím hodnotit, že minimalistická bota nebota má mnoho pozitivních a negativních vlivů na můj styl běhání. Nezávodím, nesnažím se o nějaké rekordy, běhám si prostě pro radost a je mi jedno kde. Běh není můj jediný sport, protože strašně rád jezdím na kole, na bruslích, plavu, posiluji, lyžuji, těch činností je prostě hodně. Vždy je to odvislé od toho, co mě zrovna nejvíce baví. Jednou je to kolo, po druhé zase běhání, po třetí posilování atd.
Jako velké pozitivum vidím u minimalistických bot, že Vás nutí k běhu přes špičku, lépe řečeno přes přední část chodidla (nejde jen o samotné prsty na noze a jejich ohýbání :), což má za důsledek, že chybný styl běhu Vám neodpustí a ani snad nedovolí. To v tlumených botách nenajdete a můžete se díky tomu časem i zranit.
Další velké pozitivum vidím v kontaktu se zemí a samotnou nohou, chodidlem; je to prostě jako nebe a dudy (minimalistická bota a tlumená bota). Ten pocit je úžasný a čirý a v klasických tlumených botách ho pravděpodobně nikdy nezažijete. Ten kontakt Vám díky tomu přináší při vyplavení endorfínů ještě hlubší prožití běžeckých zážitků. Je jasné, že při tom klidně „soptíte“, sotva dejcháte, ale zároveň se prostě neustále smějete. A o to mi při běhu jde, být v pohodě a cítit se fajn. Není přece potřeba si dokazovat, jestli uběhnu pět kilometrů, deset kilometrů, půl maraton nebo maraton, o ultra ani nemluvě, jak si možná spousta dnešních běžců myslí a snaží se to sobě i ostatním dokazovat. V neposlední řadě to často i hodně řeší. Stačí si vzít boty, oblečení a jít si prostě jen tak vyběhnout!
Je v nich ta soutěživost, kterou mám i já a chápu to, ale na druhou stranu si říkám, musím soutěžit za každou cenu? Musím si něco dokazovat, ale proč? To, že nějaký názor má xxx lidí, ještě neznamená, že ten samý musím mít také. Když Vám v počasí budou hlásit, že pravděpodobně zítra odpoledne budou přeháňky, nemyslím si, že je to důvod k tomu, abych si i přes to nevyjel na kole, nešel si zaběhat a všemu slepě věřil. Je to jen o prioritě. Víte, vracím se k tomu počasí z toho důvodu, že jsem jeden den ve zprávách o počasí slyšel podobnou hlášku, přitom všichni víme, že meteorologové ne vždy všechno dopře vypočítají a naplánují – zvláště u počasí, takže jsem si řekl, no co, tak zmoknu, stejně pojedu na kole z práce a je mi to jedno. Celou cestu, a že to bylo cca 20 km, bylo pod mrakem, vypadalo to že už teď má začít pršet, ale nekápla za celou dobu na mě ani kapička, cyklostezka byla naprosto vylidněná, žádného cyklistu jsem skoro nepotkal, to jsem viděl více běžců a v duchu jsem se musel smát. Jel jsem si jak pyšný pán, protože „silnice a stezky byly jen pro mě“ :) Lidé už nemají svůj vlastní úsudek a názor, spoléhají se jen na média a na to co slyší a už nezkoumají, jestli to je skutenč pravda nebo ne. Vliv médií je opravdu pozoruhodný. Někdy mi mí spoluobčané připadají jako „ovčané“, kteří zprávám v médiích slepě věří, při tom média jsou jednoznačně i dnes účelová.
Třetí pozitivum minimalistických bot Vibram FiveFingers spatřuji v úrovni a rychlosti následné regenerace po dlouhých bězích (10 km a více). Zatímco v tlumených botách některé svaly cítím ještě dlouho po té, protože první dva dny se vůbec neozvou, aby pak na sebe upozornily až třetí den, a to s velkou a bolestivou razancí, u pětiprsťáků prostě cítíte nějakou bolest, únavu, ale díky jinému stylu běhu přes špičku – přední část chodidla a ne přes patu, díky tomu, že se musíte snažit běžet pomalými krůčky a rychleji a dbát na styl běhu, Vás bolí úplně jiné svaly. Já cítím většinou plosky nohy, lýtka a …to je všechno! Je to prostě neuvěřitelné, ale stehna vůbec necítím. To v tlumených botách cítím lýtka, občas kolena a stehna. Nedovedu pochopit, čím to je, že z tlumené boty jsem mnohem více vyřízený, i když to třeba první dva dny nevypadá, ale z minimalistické boty maximálně den a druhý den můžu v podstatě běžet znova, pokud to, jak se mi občas podaří, nepřeženu. Vysvětlení je asi takové, že to bude tím, že tlumená bota Vás prostě „hýčká“, dovolí Vašim chodidlům při delším běhu a únavě „našlapovat“ nesprávně, ale tím Vám vlastně nepomůže, jen problém oddaluje a zpětně si za to vezme např. ve formě vážného zranění i velkou daň. Je jedno, jestli při běhu v tlumené obuvi našlapujete přes patu nebo přes přední část chodidla, každá tlumená bota může být uzpůsobena jinak, o tom bych se nechtěl ani hádat, ale díky těm technologickým vymoženostem Vám dokáže odpustit při běhu chyby, které minimalistická bota neodpustí. A to je asi jádro problému, proč prostě subjektivně mám lepší pocit z minimalistických běžeckých bot než z tlumených.
Design Vibram FiveFingers –někomu se líbí, někdo tomu říká, že vypadáte jak kačer a směje se Vám potutelně, nechci to hodnotit, beru to tak, jak to výrobce vytvořil.
Pojďme nyní na negativa boty neboty. Jako velké negativum beru módní trend těchto bot. Tím chci říci, že pro někoho minimalistická bota nikdy nebude vhodná pro běh a možná sveřepě bude bojovat za tlumené boty. Uznávám oba tábory a neberu jako dogma, že momentálně teď je pro mě běh bez tlumených bot ohleduplnější než v tlumených. Může uběhnout několik dnů, měsíců, let a můj pohled na běh se radikálně změní.
Druhé negativum spatřuji při delších bězích v únavě při běhu. Když v pětiprsťácích běžíte dlouho a jste najednou unaveni, tyhle boty Vám jen tak neodpustí najednou změnu stylu běhu tzv. přes patu. Není tu žádné tlumení a vsadím se, že druhý den paty cítit budete, ať více či méně a dokonce můžete mít na nich i puchýře. Vyžaduje to prostě mnohem větší úsilí od běžce, prostě začít běhat pomaleji, mnohem pomaleji, než jsme byli zvyklí, s malým počtem kilometrů, prostě začínat jako malé batole, děťátko, které se učí první krůčky. Bohužel poprvé Vás ten pocit kontaktu se zemí, pocitu v nohách v kombinaci s endorfíny tak zasáchne, že jste schopní běžet rychle, nerozvážně mnohem více kilometrů, než by bylo zdrávo. Já jsem to tak měl, ale nestěžuji si, za ten pocit to prostě stálo! Změna takového stylu ale může někomu z Vás přinést zranění, může prasknout např. Achilova pata, natáhnete si plosky chodidel, a proto bych začal běhat velmi opatrně. To se může stát i zkušenému běžci, mnohem zkušenějšímu než jsem já. Asi je to nejen o té fyzické připravenosti, ale i psychické náladě a pocitu, ve kterém se momentálně nacházíte (psychická připravenost běžce, je to ve Vaší hlavě). Běhat bychom měli tedy ne ve stresu, ale bez stresu. :) Kdybych se zranil, asi bych říkal něco jiného, ale já byl hrozně natěšený na ty botičky a čekal jsem na ně půl roku a nemohl se jich pořád dočkat. Berte na to prostě zřetel, každý běžec je individualita a to co platí či se povedlo mě, nemusí být vhodné pro Vás!
Třetí negativum beru citlivost Vibram FiveFingers na ostré kamínky při běhu, na drsný nerovný terén obecně. Ve svých „bikilách LS“ prostě osobně nemám takovou radost z běhu v terénu, jako – paradoxně – po asfaltu. Moje chodidla jsou za ty roky nošení tlumených bot asi tak „zšenštilá“, že by potřebovaly trošku ztvrdnout, abych mohl uvažovat nad běháním ve složitějším, měnícícím se terénu. Momentálně na trail prostě v těchto botách nebotách nemám, píši to narovinu.
O dalších negativech nevím, ale třeba s odstupem času nějaká najdu, především jsem zvědav na životnost a trvanlivost pětiprsťáků, ale o tom možná za pár let.
 |
| Minimalistické pojetí od firmy Nike - Nike Mayfly |
2) Výraz ve tváři
Na stezce při svých cyklistických a běžeckých toulkách potkávám řadu chodců, běžců, cyklistů. Někteří na mě kývnou, pozdraví mě, což je moc fajn, jiní Vás ani nepozdraví, i když na ně máváte několikrát za sebou. Prostě nezájem. OK, to by mě až tak nevadilo, ale mrzí mě to. Samozřejmě, že nezdravím každého, ale vždy odpovím! Stačí pokývnutí hlavy, mávnutí rukou. Nemusíte vůbec nic vyslovovat. Nikdo neví, jestli za sebou máte pět, deset nebo čtyřicet kilometrů.
Vadí mi ale výraz jejich tváře při tom, co dělají. Ženy či dívky, muži či chlapci na kolečkových bruslích se tváří tak nezaujatě, tak unuděně, ano, dovolím si to slovo říci, jako by prostě museli jet na těch bruslích, museli běžet, museli jet na kole, že to nechápu. Vždy se snažím dělat věc, která mě baví, která mě naplňuje, ale tady v Praze na cyklostezkách a určitě nejen tady, mi přijde ten výraz divný. Je jasné, že ne každý se směje, někteří urputně bojují, snaží se a poznáte výraz odhodlání v jejich tváři, ale takovou unuděnost a v takovém počtu jsem prostě dlouho nezažil.
Dlouho jsem si toho nevšímal, říkal jsem si, že je to asi „normální“, ale pak jsem zjistil, že se tak tváří hodně lidí, skoro většina. Nevím, jestli je to vlivem anonymity, společenskými vztahy ve společnosti ve velkých městech, vlastními problémy v rodině, v práci, ale osobně bych nemohl dělat práci, ani sport, který mě nebaví, který mě nudí. Možná, že to Ti lidé ani netuší, když jedou na kole, na bruslích nebo běží, ale ten jejich výraz ve tváři je jako promítnutá aura a rozhodně to na mě dobře nepůsobí. Připadám si v takové společnosti trošku nepatřičně :) Popřemýšlejte a zamyslete se někdy nad tím, zda když běžíte, jedete na kole, jestli se netváříte naprosto stejně a snažte se najít důvod, proč tomu tak je. Přeju Vám skvělý den nebo noc!
 |
| Výraz v obličeji Tysona Gaye - koncentrace na výkon |
